Kdykoli vařím hrnce špaget na večeři, vždycky si zachraňuju jednu slámu z balíčku a pořádně si na ni udeřím, jak to dělám zbytek večeře. Žádné jiné těstoviny. Jen špagety. Kdokoliv jiný má tento zvyk?
Jsem si celkem jist, že to je něco, co jsem udělal od doby, kdy jsem byl dítě. Vzpomínám si, jak mi máma podala špičku špaget, pravděpodobně mě nechala křičet, až bude připravená večeře. V určitém okamžiku se to prostě stalo rituálem.
To nemá téměř nic společného s chutí, protože je to, jak jsou surové těstoviny docela nevýrazné. Přemýšlej o tom, vlastně nemám jíst hodně z špaget vůbec. Je to víc o pocitu, že držím špagety mezi zuby, aniž by jsem je rozbíjel a nechal jsem to převalit přes můj jazyk. Každé tolikrát jsem trochu zlomil konec, ale to je o tom. Můj vlastní podivný malý rituál.
Udělal jsi to někdy? Máte nějaké vlastní rituály?
(Obrázek: člen Flickr MrB-MMX licencovaný pod Creative Commons)